Je nádhernej veèer,
tak zaèínám psát
a víno mi dodalo sil
Bùh mi byl svìdkem,
když mìl jsem tì rád,
to tenkrát snad ještì byl

Tvý dopisy všechny
jsem tísíckrát èet,
v nich stálo jak v tvým klínu spím
Však s posledním volnem se roztøíštil svìt,
v nìmž nikdy tì neopustím
Pak u vlaku ty, cizí žena,
Promiò mi, že jsem ti lhal,
ještì teï slyším tì toužebnì sténat,
tu tvoji fotku jsem roztrhal

Už nepøídu nikdy tou pìšinou k vám,
víš já jsem teï tady, ty tam
U díry v blátì se sám sebe ptám
a sám si i odpovídám

Proè u vlaku jste stály, na mì
jste se smály, ty a moje máma
starší cizí dáma,
dìtskej pokoj k smíchu,
poveèeøím v tichu, rozhovory váznou
vždy? mám duši prázdnou
Vzpomínky jen bolí a? už na cokoliv,
ztracenej je klíè, už abych byl pryè
Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit,
fronta zpátky láká domov pro vojáka

Když zemì je rozrytá polibky dìl
a hvízdání protíná vzduch
Píše ti kacíø, co do pekla chtìl,
pro mámení barevnejch stuh
Pro tenhle okamžik nemùžu lhát
a utíkat jak malej kluk
A? jinej zabuší u vašich vrat,
mì uhranul polnice zvuk

Když zatroubí nám k boji,
tak to za to stojí
Nenávist je láska, kolem zemì praská
Plameny se mají, když si s náma hrají
Pak nastane klid a my snad mùžem jít
Každej do svý díry, bez boha a víry,
z ušlápnutejch brancù zbyla banda kancù
Tak se teda mìj a nìco si pøej,
než se nebe zøítí a tak skonèí žití

A tak posílám ti pozdrav z fronty,
oheò už pøestává høát
Víno je silný
a teplouèký støílny pøijmou mì s láskou,
až odejdu spát